 Mohyla miru.jpg)
Urputné dobývání Prateckého návrší
Už jsme se zmínili o tom, že Napoleon bitvu vyhrál díky svému vojenskému umu a notné dávce štěstí. A právě hřeben Prateckého kopce, v úvodu bitvy obsazený spojeneckými vojsky, v něm hrál hlavní roli. Francouzský císař přenechal spojencům zdánlivě výhodnou pozici Prateckých výšin s cílem vylákat je do údolí Zlatého potoka a vyvolat u nich dojem, že francouzská armáda ustupuje. A tak se také stalo. Po sedmé hodině ranní už tisíce ruských vojáků sestupovaly do údolí. Více než hodinu po prvních vojácích vyráží i poslední čtvrtá kolona. Zpoždění, jak už bylo zmíněno, bylo způsobeno změnou plánu útoku spojenců na poslední chvíli. Poté Napoleon začíná provádět svůj plán a dává signál k útoku. Chce obsadit návrší a vpadnout tak spojencům do boku a do týla. Proti Prateckému kopci rychle postupují útočné formace Saint-Hilaira a Vandamma ze Soultova sboru. Umrzlé hroudy hlíny se drolí pod jejich kroky. Vojáci téměř utíkají, jde se tempem asi 120 kroků za minutu. Francouzi zůstávají dlouhou dobu skryti v mlze. Když se z ní vynořili, nacházeli se jen asi 700 – 800 metrů od vrcholu. Teprve tehdy si jich všimly spojenecké jednotky Kolowratova předvoje. Jeden pobočník zamířil se zprávou o nečekaném útoku ke generálu Kutuzovovi. Překvapený vojevůdce nepodlehl panice. Za každou cenu chtěl zabránit tomu, aby se kopec dostal do francouzských rukou. Poručil Kolowratovým Rakušanům pospíšit si nejkratší cestou k vrcholu. Ruskou část kolony pak poslal přes Staré vinohrady dobýt zpět vesnici Prace, kterou mezitím obsadili Francouzi.
Přes prvotní překvapení se tak podařilo narychlo zorganizovat obranu. Francouzi narazili na tuhý odpor a jejich útok na návrší zdaleka neprobíhal tak hladce, jak se Napoleon domníval. Rusové osvědčili zarputilou odvahu. Rozpoutal se zhruba dvouhodinový zoufalý boj, který přinesl velké ztráty na obou stranách. Jak houževnatě se Rusové bránili, dosvědčuje ve svých pamětích francouzský generál Thiébault: „Celé prapory se daly pobít, aniž jediný opustil své místo v řadě, a jejich mrtvá těla tu ležela na zemi v řadách, tak jak předtím stála v praporu. Na jatka toho dne nelze myslit bez hrůzy. Až do poslední hodiny nebyli skoro vůbec žádní zajatci, neboť nám bylo řečeno, že Rusové, i když jsou tak těžce zraněni, sahají znovu po zbrani a napadají postupující přemožitele ohněm ze dvou stran.“
Francouzi dobyli Pratecký kopec kolem poledne. A přece byl úspěch tohoto útoku jen částečný. Vítězství neměla dopředu zaručené ani jedna strana. Napoleonův „lví skok“ se ve skutečnosti rozplynul v sérii urputných bojů. Obě strany statečně bojovaly a výsledek byl dlouho na vážkách. Nakonec zvítězil vojenský um Francouzů, kteří toho dne měli i potřebnou dávku štěstí.
Mohyla míru a zázračný kámen splněných přání
Památníky slouží nejen jako pocta padlým vojákům, ale i jako memento pro příští generace. Všechny vojáky, kteří u Slavkova zemřeli, dodnes připomíná památník na Prateckém vrchu. A ne ledajaký. Má netradiční tvar podobný pyramidě a hrot zakončený staroslovanským křížem, který se tyčí do výšky 26 metrů nad krajinou. Symboliku této pietní budovy dokonale vystihují slova proroka Izaiáše „Moji padlí opět povstanou“ vytesaná nad vstupem do kaple. Stavbu inicioval kněz Alois Slovák, navrhl ji architekt Josef Fanta a postavena byla v letech 1910 – 1912. Pokud si památník důkladně prohlédnete, uvidíte čtyři sochy štítonošů. Tři z nich symbolizují bojovníky tří armád a čtvrtá představuje území bojiště – Moravu. Vchod do mohyly lemují postavy plačících matek a manželek, které doplňují eliptické žulové desky s nápisy.
Vaši pozornost určitě zaujme také interiér Mohyly míru, ve kterém se skrývá kaple s oltářem z mramoru. Pod podlahou kaple je pak umístěno takzvané ossarium neboli kostnice, v níž jsou uloženy ostatky vojáků nalezené v prostoru bývalého bojiště. Vnitřek pomníku je navíc ozvláštněn i několika nezvyklými prvky. Jedním z nich je neobyčejná akustika. Pokud budete stát v rohu kaple, uslyšíte šeptání člověka, který se nachází v protějším rohu. Nevěříte? O jeden důvod navíc, proč navštívit Mohylu míru. Jiná zpráva hovoří o tom, že na podlaze mohyly je umístěn zázračný kámen. Pokud na něj stoupnete a pomyslíte na své přání, určitě se vám splní. Mrzuté na tom ale je, že nikdo dosud zázračný kámen neoznačil.
Multimediální expozice a zážitek pro celou rodinu
Další věcí, kterou můžete v sousedství Mohyly míru probádat, je muzeum s expozicí k památné bitvě. Narazíte tam na figuríny vojáků v dobových uniformách, na ukázky zbraní nebo dochovaných předmětů z bitvy, ale i na celou spoustu různých obrazů, spisů, videozáznamů či knih. Skutečně sugestivní zážitek vám pak nabídne audiovizuální multimediální program v centru expozice, v níž vojáci doslova ožívají před očima. Muzeum je rovněž oblíbeným cílem školních výletů - žáci se tam rozhodně nudit nebudou. A určitě se nezapomeňte vyfotit u repliky rakouského tříliberního děla, které najdete před terasou muzea.
Každým rokem začátkem prosince se na Prateckém návrší a v okolí konají vzpomínkové a pietní akce. V areálu Mohyly míru můžete spatřit také pomník věnovaný rakouskému generálu Jirčíkovi, jedinému generálu českého původu, který se bitvy zúčastnil. Spolu se svými vojáky z rakouské pěší brigády urputně bránil Pratecké návrší. Tento rodák z Kutné Hory však na následky těžkého zranění v bitvě zemřel.
Mohyla míru zaslouženě patří mezi TOP výletní cíle jižní Moravy. Každé z výletních míst, které se touto značkou pyšní, musí splnit řadu kritérií. Ta se zaměřují především na kvalitu nabídky poskytovaných služeb. Všechny turistické atraktivity, které se do této vybrané skupiny řadí, najdete na internetové stránce www.vyletnicile.cz. Můžete si být jisti, že při výběru jakékoliv z nich určitě nešlápnete vedle.
