 V Telnici.jpg)
Francouzsko-ruská přestřelka
První výstřely se v Telnici ozvaly už v noci z 1. prosince při přestřelce mezi rakouskými husary a francouzskými vojáky. Po několikahodinové odmlce se tady střelba znovu rozpoutala kolem druhé až třetí hodiny ranní. Rakouský sbor polního podmaršála Kienmayera se snažil dostat přes jednotky maršála Legranda a dobýt obec. Francouzi své nepřátele vyhnali a pak se jim dařilo opakovaně odrážet snahy
Kienmayerových hraničářů o znovudobytí obce. Části tohoto sboru se pak přece jen podařilo prolomit francouzské řady, ale bez podpory svých spolubojovníků se nakonec museli Rakušané s těžkými ztrátami stáhnout. Díky noční telnické přestřelce si Napoleon uvědomil, že linie spojeneckého vojska sahá dále na jih, než se domníval. Na základě této informace provedl poslední změny svého plánu. Vyslal kurýra za maršálem Davoutem se sdělením, ať zamíří se svým sborem nikoli k Tuřanům, ale k Sokolnicím. V poslední verzi dispozic francouzský císař počítal s obranou linií Kobylnice – Telnice. Bylo mu jasné, že francouzská vojska budou na jihu bojiště proti spojencům v jasné menšině. Doufal však, že se nepřítele podaří zaměstnat dostatečně dlouho, aby mohl provést svůj „lví skok“, tedy obsadit Pratecké návrší a vpadnout spojencům do boku a do týla.
Kolem sedmé hodiny ranní se do bojů zapojila i ruská kolona generálporučíka Dochturova. Na tři spojenecké kolony už čekalo 1600 francouzských vojáků a čtyři děla. Francouzi byli nuceni z obce ustoupit, ale vzápětí se opět zformovali u Zlatého potoka. Na pomoc jim přišla jedna brigáda, kterou vyčlenil maršál Davout ze svého sboru. Příchodem těchto posil kolem půl desáté vzrostla síla Francouzů v prostoru Kobylnice - Telnice na 12 000 mužů, včetně 2 500 dragounů, přesto pořád čelili více než trojnásobné přesile spojenců.
Posílení Francouzi znovu přešli do protiútoku na obsazenou obec. Jediným bodákovým útokem vyhnali ruské jednotky z Telnice. Rusové se však s tímto stavem rozhodně nehodlali smířit. Zatímco generálporučík Dochturov formoval svou pěchotu k novému útoku, staronoví držitelé Telnice se narychlo připravovali k obraně a opevňovali se v místních domech. Mezi Sokolnicemi a Telnicí se v té době rozpoutala také nechtěná přestřelka mezi dvěma jednotkami francouzské armády. Střílet do vlastních řad začali vojáci kvůli dezorientaci v mlze a dýmu. Tohoto zmatku využil Dochturov a Telnici znovu dobyl. Po desáté hodině nastal v tomto prostoru relativní klid. Později se Francouzi stáhli k Otmarovu a Rusům zůstaly v rukou Telnice i Sokolnice. Napoleonovi vojáci ale dokázali splnit příkaz zaměstnat protivníka a odpoutat jeho pozornost od hlavního směru útoku proti Prateckému kopci.
Hrůza a utrpení místních
Přímými bojovými střety samozřejmě trpěli nejvíc místní obyvatelé. V osudný den se přímo ve středu bitevního pole ocitla telnická fara. „Dělové koule létaly okny dovnitř a všude byla hrozná spoušť. Spolu s ostatními jsem se krčil v rohu jídelny. Nikdo naštěstí nebyl zraněn,“ popisuje ve svých zápiscích tehdejší telnický farář. Po bitvě v obci zůstaly ležet desítky mrtvých těl. Jakmile nastal klid zbraní, ubytovalo se v Telnici velké množství Francouzů, kteří zajišťovali pochovávání padlých vojáků. To na jejich rozkaz prováděli místní poddaní. Podle zápisu ve farní kronice navždy spočinulo v masových hrobech v obci na 140 těl. Telničtí také museli Francouzům nedobrovolně odevzdat všechen chleba, maso i další potraviny. „Z farního dvora sebrali 2 koně, 4 krávy, jednu jalovici, 16 prasat, 44 věder vína, 200 měřic ovsa a spoustu dalších věcí,“ stojí ve farní kronice. Faráři prý nezůstalo nic víc než kabát, košile a kožešinové holínky.
Vzpomínka na hrdinství vojáků
Telnice se nachází asi 14 km jihovýchodně od Brna. Útrapy války dnes v obci a její blízkosti připomínají boží muka. Ta, která se nacházejí v Růžové ulici, údajně označují hromadný hrob. Další se tyčí asi 100 metrů od silnice směrem na Újezd u bývalé polní cesty v lokalitě Odměrka. Právě v těchto místech zazněly první výstřely slavkovské bitvy. Dvakrát se u těchto božích muk zastavil i sám Napoleon. Poprvé 3. prosince, když si se svými maršály prohlížel místo svého triumfu. Podruhé 15. září 1809, když francouzská vojska znovu zavítala na Moravu. Jiná vzpomínka na hrdinství vojáků v obci vznikla z maďarské iniciativy. Vyřezávaný dřevěný pomník „kopjafa“ je totiž památkou na padlé, kteří byli do rakouské armády rekrutováni z území tehdejšího uherského království. Dominantou obce je barokní kostel svatého Jana Křtitele. Jeho základy byly položeny už ve 12. století, poté byl několikrát přestavován. Na barokních úpravách v 18. století se podílel významný moravský architekt František Antonín Grimm, jenž projektoval například i přestavbu sousedního sokolnického zámku nebo zámek Napajedla ve Zlínském kraji. F. A. Grimm i jeho otec stavitel Mořic Grimm jsou pohřbeni v kapucínské hrobce v Brně.
Telnice láká i k aktivnímu odpočinku, vesnicí totiž vede vinařská brněnská stezka i další cyklostezky. V okolí obce se nacházejí chráněné přírodní lokality s výskytem některých vzácných druhů rostlin.
