 Křenovická válečná porada.jpg)
První prosincový den přijelo do Křenovic mnoho generálů. Ten samý den lidé dostali rozkaz, aby s okamžitou platností opustili své domovy. Všichni uposlechli, až na jistého Jakuba Fuksu, který se schoval ve sklepě, kde zůstal až do konce bitvy. Když se přestalo střílet, vylezl ven a nestačil se divit. Viděl, jak Rusové utíkají ke Slavkovu a k Vážanům. Nestihli si ani vyzvednout tornistry (vojenské torny či vaky), které si v Křenovicích před bitvou odložili. Křenovičtí na ně ale nezapomněli. Ruské „kožené kabely“ se staly oblíbeným doplňkem jejich oblečení ještě dlouho po slavkovské bitvě.
Weyrotherův plán Kutuzova zrovna nenadchl
Bojový plán spojenecké armády vypracoval rakouský generál Franz von Weyrother. Ruské velení si ho vyžádalo jako styčného generála, jelikož velice dobře znal slavkovskou krajinu. V letech před bitvou se zde totiž několkrát konaly manévry spojenecké armády. Weyrother seznámil oba panovníky s vypracovanými dispozicemi již 28. listopadu při jejich pobytu ve Vyškově. Teď ještě musel přetlumočit plán těm, kteří spojenecké vojáky povedou. Od osmi hodin večer se místnost začala zaplňovat důstojníky. Weyrother na stole rozvinul velice podrobnou mapu bojiště. Poté začal s triumfálním výrazem ve tváři vysvětlovat svůj plán, ve kterém počítal i s příchodem posil pod velením arcivévody Karla, mladšího bratra rakouského císaře. Po jeho přečtení se ohlédl po ostatních důstojnících a generálech jako učitel po žácích, když dokončí svůj výklad. Však si také jeden z generálů do svých poznámek napsal, že si tehdy zavzpomínal na svá školní léta: „Předčítal tak nahlas a s takovým sebeuspokojením, které naznačovalo naprosté přesvědčení o jeho vlastních hodnotách a naší neschopnosti. Choval se úplně jako profesor přednášející lekci svým studentům. Kutuzov, který seděl a podřimoval, už když jsme přišli, před naším odchodem hlasitě pochrupoval.“ Zaujmout své „žáky“ tedy Weyrother zrovna nedovedl. Poté, co se Kutuzov probral z dřímot, pravil: „Nejeví se mi nic lepšího než rozhodnou bitvu s nepřítelem co nejvíc oddálit. Nemáme totiž žádné nové zprávy o armádě arcivévody Karla a rozložení armády na výšinách je pro nás výhodné.“ I přesto ale byly dispozice nakonec přijaty. Jejich překlady z němčiny do ruštiny však zabraly mnoho času, a tak většina velitelů spojeneckých sborů dostala instrukce prostřednictvím kurýrů až po šesté hodině ráno. Velitelé divizí na tom byli ještě hůř – přečetli si je až v devět a někteří důstojníci dokonce žádné dispozice nedostali a museli spoléhat pouze na svůj vojenský um.
Slabá místa bojového plánu
V samotné bitvě se brzy ukázaly slabiny spojeneckého plánu. Weyrother nepočítal s tím, že Francouzi založí svou obranu na Zlatém potoce a že místo zdánlivého ústupu přejdou do útoku. Také nebral ohled na fakt, že ruská armáda nebyla příliš pružná a schopná rychle se přizpůsobovat měnící se situaci na bitevním poli. Vrchní velitel ruské armády Kutuzov o zvolené strategii od začátku pochyboval, jeho připomínky však zůstaly nevyslyšeny. Znovu se tedy ukázalo, že skutečnými rozhodovacími pravomocemi nedisponoval a že hlavní slovo nakonec měli jiní, jako například Weyrother nebo ruský car Alexandr se skupinou svých našeptávačů, mezi kterými vynikal kníže Dolgorukov. Na Kutuzovovu počest byl v roce 2005 na křenovickém náměstí vystavěn pomník s jeho sochou. Kromě toho se u bývalého Spáčilova statku (domu č. 65), který je stále v majetku rodiny Spáčilovy, nachází i pamětní deska připomínající válečnou poradu. V Křenovicích najdete také kostel sv. Vavřince, kde byli po bitvě shromážděni zajatí ruští vojáci. Na návsi v zatáčce u cukrárny a u obecní hospody si určitě všimnete nevšedního zábradlí kolem silnice, jehož motiv tvoří typizované postavičky napoleonských vojáků.
Zlatá hora včera a dnes
Nad Křenovicemi se tyčí kopec zvaný Zlatá hora. Pokud vyjdete na její vrchol, uvidíte kamenný smírčí kříž, podle tradice pocházející už z dob Velké Moravy. V těchto místech se rovněž nachází hromadný hrob, kde navždy odpočívají stovky padlých vojáků v bitvě tří císařů. Tomuto pamětnímu místu Křenovičtí říkají „Na krchůvku“. S nevšedním výrazem „krchůvek“, který se používá pro označení starých hřbitovů, se však můžete setkat i na jiných místech v České republice.
Obyvatelé Křenovic pořádají každoročně v pátek v předvečer bitvy večerní setkání vojáků u táborových ohňů. Nechybí nadšenci v dobových uniformách, vojenští kuchaři, koně, povozy. A také markytánky a markytáni. Tato žena či muž byla ve vojsku civilní osoba, která zajišťovala vojákům při cvičení a ve válce stravu. S vojáky šla často až na bitevní pole.
Během akce se můžete těšit i na ukázky vojenských šarvátek. Program uzavírá průvod uniformovaných vojáků s pochodněmi směrem ke Zlaté hoře. Pokud s sebou budete mít lampion nebo svíčku, můžete se k nim přidat. Na místech hromadných hrobů je poté čestnou salvou uctěna památka padlých, kteří na místě odpočívají.
Pozorování bitevní vřavy
Nevynechejte ani Staré vinohrady, které si za své stanoviště během bitvy zvolil generál Kutuzov. V osm hodin ráno odtud v přítomnosti císaře Františka a cara Alexandra sledoval pohyb francouzských jednotek a sestup svých vojáků ke Zlatému potoku. Staré vinohrady dnes můžete „dobývat“ stejně jako kdysi francouzští vojáci. Připravte se ale, že zcela snadné to mít nebudete. Protože je dnes vrch uprostřed polí, není úplně jednoduše dostupný. Jedná se však určitě o historicky nejcennější památkovou lokalitu bojiště. Objevovat můžete i další připomínky slavného střetnutí. Jihovýchodně od vrcholu na křižovatce cest z Prace do Křenovic a z Blažovic do Zbýšova stojí Boží muka. Představují ideální místo pro pořízení krásné fotografie. Ještě jižněji narazíte u silnice na památník tří císařů. Ten tvoří kamenné sloupy završené symbolickým slavkovským sluncem, které připomínají tři panovníky. Památník se tyčí v místě, kudy během 2. prosince 1805 prošli všichni tři císaři.
