 Mikulovsky zamek.jpg)
Historie města sahá do 12. století, kdy zde byla trhová osada, která se rychle rozvíjela. Od poloviny 13. století patřil Mikulov spolu s hradem po tři sta let hraběcímu rodu Lichtenštejnů. Další pozdější urození majitelé, rod Ditrichštejnů, se zasloužili o jeho přestavbu v raně barokním duchu. Díky působení olomouckého biskupa kardinála Františka z Ditrichštejna v 17. století, jednoho z nejvýznamnějších moravských politiků té doby, byl Mikulov dokonce budován jako neoficiální hlavní město země.
Příměří po slavkovské bitvě dlouho nevydrželo
Napoleon se na zdejším zámku krátce zastavil 12. prosince 1805 na cestě z Brna do Vídně (událost připomíná salonek v prvním patře zámku). V té době již probíhala mírová jednání. Kvůli tyfové epidemii, která vypukla, se však diplomaté obou stran přestěhovali z Moravy do Bratislavy. Dlouhá cesta za finální podobou mírové smlouvy byla završena až 26. prosince v Primaciálním paláci v Prešpurku (dnešní Bratislava) a do historie vstoupila pod názvem „prešpurský mír“. Daň za porážku byla pro Rakousko drtivá – přišlo o některá rakouská a italská území se třemi milióny obyvatel, muselo souhlasit s rozpuštěním Svaté říše římské národa německého a vzdát se její císařské koruny. Navíc muselo vítězi uhradit válečné reparace ve výši 140 milionů franků.
Rakousko se nevzdávalo myšlenky na odplatu. Vhodná příležitost nastala v roce 1809, kdy byla francouzská armáda z velké části zaměstnána válčením ve Španělsku. Začátkem dubna vpadli Rakušané do Bavor, čímž rozpoutali novou válku proti Francii, jelikož Bavorsko patřilo mezi její spojence. Francouzi byli zaskočeni a Napoleon následně utrpěl svoji vůbec první porážku v bitvě u Aspern. Následující bitvu u Wagramu však už vyhrál. Rakouská armáda vedená mladším bratrem císaře Františka I., arcivévodou Karlem, byla sice poražena, ale byla nadále bojeschopná. Arcivévoda, stíhán Francouzi, se stáhl na moravskou půdu, kde znepřátelené strany svedly bitvu u Znojma. Až do Mikulova tehdy došel francouzský sbor maršála Davouta, který byl odtud následně povolán na znojemské bojiště.
Mikulovský zámek však vstoupil do evropské historie kvůli jiné události. Za prusko-rakouské války roku 1866 postoupila pruská vojska po vítězné bitvě u Hradce Králové až na jižní Moravu a do Dolních Rakous. Bezprostředně tak bylo ohroženo hlavní a sídelní město Vídeň. V této kritické situaci žádali Rakušané o příměří, které by zastavilo pruský postup. V mikulovském zámku se ubytoval sám pruský král a pozdější německý císař Vilém I. se svým štábem i jeho premiér Otto von Bismarck, který jako „železný kancléř“ dovršil o čtyři roky později sjednocení Německa. Zástupci obou stran se sešli 26. července 1866 na zámku a uzavřeli zde příměří, které ukončilo válečné operace. Pražský mír z 23. srpna 1866 už nic neměnil na mírových ujednáních z Mikulova.
Dnes slouží mikulovský zámek jako muzeum. Ojedinělý je i svým umístěním - ční do výšky uprostřed města na tzv. Zámeckém kopci. Kromě sezónních výstav zde najdete i galerii Ditrichštejnů, zámeckou knihovnu a pozoruhodnou vinařskou expozici. Zajímavá je především díky obřímu sudu, který je s objemem 101 400 litrů a váhou přes 26 tun osmý největší v Evropě. Sud je tak velký, že se do něj kdysi vešla celá zámecká kapela, kromě bubeníka. Velmi působivá je i do posledního detailu promyšlená zámecká zahrada, která se v 90. letech minulého století dočkala zdařilé rekonstrukce.
Historický střed Mikulova skrývá neobyčejné památky
Dnešní centrum města spolu s hlavním náměstním vzniklo koncem 16. století přesunem původního náměstí z důvodu umožnění lepšího vstupu do zámku. Nachází se zde mnoho krásných renesančních budov, také kašna (je na ní vyobrazen i rodový znak Ditrichštejnů) a monumentální barokní sloup – sousoší Nejsvětější Trojice. V dolní části náměstí se nachází impozantní Ditrichštejnská pohřební kaple a hrobka, v nedaleké Komenského ulici zase nejstarší zaalpská kolej řádu piaristů s bohatě zdobeným kostelem sv. Jana Křtitele. Díky tomuto řádu vznikly ve městě první školy a rozvíjela se vzdělanost. Příchod piaristů zahájil jednu z nejdůležitějších etap rozvoje města.
Mimořádný význam má Mikulov pro židovskou obec, která zde byla založena v 15. století a po tři sta let byla sídlem zemských rabínů (v letech 1553-1573 zde působil i známý pražský Rabbi Löw). Z památek nevynechejte návštěvu Husovy ulice, zejména Horní synagogy, která slouží jako muzeum židovských dějin a kultury. Místem posledního odpočinku zemských rabínů je židovský hřbitov pod Kozím vrchem. S rozlohou dva hektary a čtyřmi tisíci náhrobky je po pražském hřbitově druhý největší v republice.
Romantická podívaná ze Svatého kopečku a bujaré oslavy
Odměnou za výšlap, a tedy i notnou dávku fyzické námahy, je nádherný výhled na Mikulov a okolí ze Svatého kopečku (Tanzberg) s kapličkou sv. Šebestiána. „Kopeček“ patří mezi nejstarší poutní místa na Moravě, výstup na vrchol lemuje křížová cesta z období baroka. Po pravé straně máte výhled na Kozí vrch s Kozím hrádkem, dnes rozhlednou. Původně zde byla v 15. století vybudována obranná dělostřelecká věž s ochozem, prolomená střílnami.
Mikulov je díky svému kouzlu oblíbenou turistickou destinací. Kromě akcí spojených s vínem (Mikulovské vinné trhy v květnu, Festival otevřených sklepů v červenci a další) se zde koná řada zajímavých kulturních akcí - např. koncerty v zámeckém parku nebo Mikulovské hudební slavnosti (v říjnu). „Koncertem“ pro chuťové buňky je zase bohatá nabídka gastronomických specialit v rámci červencového Festivalu národů Podyjí. Pro milovníky přírodních krás se zase nabízí prohlídka jeskyně Na Turoldu, která je tvořena mimořádně členitým systémem chodeb, síní a dómů o sedmi patrech.
Již několik let se v Mikulově v květnu pořádají vojensko-historické akce připomínající dobu napoleonských tažení. Dokonce přesahují i hranice České republiky. V minulosti byla totiž nedaleká rakouská obec Drasenhofen spolu s Mikulovem součástí tzv. Císařské cesty. Jméno dostala po svém zakladateli císaři Karlu VI., který počátkem 18. století výstavbu této obchodní cesty z Vídně až do Petrohradu nařídil. Cesta byla lemována zájezdními hostinci, poštovními stanicemi, stájemi, ubytovnami a dílnami kovářů. Ve sklepní uličce Kaiserstrasse se na svých cestách do Vídně a z Vídně zastavilo mnoho historických osobností. Kromě Napoleona a cara Alexandra např. i Marie Terezie či W.A. Mozart. Dnes se v Drasenhofenu v srpnu konají slavnosti zvané Kaiserstrassenfest, při nichž se otevřou sklepy a návštěvníci mají možnost ochutnat víno a gastronomické speciality obou příhraničních regionů.
