 Santon.jpg)
Santon v obležení francouzských vojsk
Strategická poloha však lákala nejen naše dávnověké předky, ale i postavy, které jsou k nám v čase mnohem blíže. Napoleon Bonaparte se před bitvou tří císařů 2. prosince 1805 rozhodl, že se vrch Santon stane krajním opěrným bodem levého křídla francouzského postavení. Pro hájení vrchu vybral 17. lehký pěší pluk generála Claparéda. Tento muž vrch nejenže důkladně opevnil třemi řadami zákopů, ale zajistil jej i 18 těžkými děly. Úloha to nebyla lehká, sám Napoleon dal obhájcům vrchu Santon přímý rozkaz, aby jej nehledě na ztráty bránili třeba i do posledního muže. Francouzi rozkaz svého velitele splnili. Zem kolem Santonu je nasákla krví vojáků obou bojujících stran.
V den bitvy napravo od jednotek generála Claparéda stály na svých pozicích dvě pěší divize 5. sboru maršála Lannese a jezdecký sbor maršála Murata. Pozice opustily až po deváté hodině ráno, když napravo uviděly jednotky maršála Soulta dobývat Pratecký kopec.
Na severozápadě jsou z dálky od Pozořické pošty vidět ruské jednotky generála Bagrationa, které jim jdou naproti. Tento potomek zchudlé gruzínské královské rodiny slouží v armádě od svých sedmnácti let. Služba je mu vším, v bitvě je neohrožený a lhostejný k nebezpečí. Nechal již za sebou Pozořickou poštu, překročil Pozořický potok a vzápětí se pod kopcem utká s částí Lannesova sboru a francouzského jezdectva. Rusové se pokusí obejít Santon zprava. Francouzská baterie zakopaná na svahu kopce je přivítá mohutnou palbou. Bagrationovo dělostřelectvo palbu opětuje. Rusům se podaří dočasně obsadit Tvarožnou, ve finále však musí ustoupit francouzské dělostřelecké palbě a protiútoku 17. lehkého pěšího pluku a jednotek maršála Lannese. Po druhé hodině odpolední zahajuje Bagration ústup k Rousínovu.
Valhubertův konec
Právě na tomto bojišti byl při střetu s ruskými vojáky zásahem dělové koule zraněn francouzský generál Roger-Valhubert, který později svému zranění v Brně podlehl. Slavnou, leč pohnutou historii místa nám dnes připomíná pamětní deska na návsi obce i pomník generála Valhuberta u silnice naproti Santonu. Již z dálky je na kopci viditelná mariánská kaplička, která zde byla znovu postavena roku 1832 (když stojíte na samém vrcholu kopce, s kapličkou a obcí za zády, můžete vpravo za silnicí vidět Žuráň) – Napoleonovi vojáci ji totiž před bitvou tří císařů rozbořili a použili při stavbě okopů pro svoje kanóny. K této události se mezi místními lidmi traduje i pověst o sošce Panny Marie. Vojáci se ji při rozebírání kapličky pokoušeli spálit, ale po bitvě ji místní obyvatelé našli na spáleništi jakoby zázrakem nepoškozenou. Věrná replika francouzského děla z doby slavkovské bitvy je k vidění před Obecním úřadem ve Tvarožné. V budově je v úředních hodinách (nebo jindy po telefonické domluvě) přístupné i malé muzeum a dioráma slavkovské bitvy.
Novodobé bitevní pole
Tvarožná se však zapsala do povědomí široké veřejnosti zejména díky každoroční rekonstrukci slavkovské bitvy a dalším vzpomínkovým akcím. Již několik desítek let se sem na přelomu listopadu a prosince sjíždějí vojenští nadšenci a stovky členů klubů vojenské historie z celé Evropy, aby zde v dokonalých replikách uniforem a zbraní sehráli konkrétní úsek bitvy, byť s předem známým výsledkem. Bitvě vždy přihlížejí i přes chladné počasí tisíce diváků.
Jak Santon přišel ke svému jménu?
Kromě názvu Santon se můžete setkat i s označením Napoleonův kopec, avšak dnes se tento název používá již jen vzácně. Vypráví se však, že to byli právě Napoleonovi vojáci, kteří jej nazvali Santon, neboť jim údajně připomínal vrch stejného jména, na nějž narazili při svém egyptském tažení. Pravděpodobnější je ale domněnka, že název Santon je zkomolenina francouzského jména Saint Antoine, tedy Svatý Antonín. Další možností je, že pojmenování pochází z jižní Francie. Slovo „santon“ tam označuje betlém zdobený charakteristickými figurkami představující různé profese a legendární postavičky. Dodnes se tyto figurky označované jako „santons“ prodávají jako suvenýry. Pohled na vojenské ležení, který se Napoleonovým vojáků nabízel z kopce, jim mohl připomínat právě tyto lidové betlémy.
Je-li geologie vaší vášní, vězte, že Santon je výběžkem Drahanské vrchoviny, pocházející z mladších prvohor. Obnažený skalní podklad si můžete prohlédnout či blíže prozkoumat na severním a západním svahu nezalesněného vrcholu a také na západním a jižním svahu níže položené zalesněné části kopce. Botanikové mezi vámi si jistě všimnou, že díky příznivým geologickým a klimatickým podmínkám se zde vyskytuje převážně stepní květena a jiné druhy sucho-teplomilných rostlin, z nichž mnohé jsou chráněné. Jako příklad uveďme večernici smutnou, kosatec nízký, zvonek boloňský nebo pryskyřník ilyrský.
