 Ve Slapanicich.jpg)
Útočiště hlavního štábu spojeneckých vojsk
Už 17. listopadu 1805 se ve Šlapanicích zjevil ruský vrchní velitel Kutuzov. Následujícího dne generál odjel do Rousínova, odkud pokračoval do Olomouce. Ještě před Olomoucí byly řady ruských vojáků posíleny příchodem sboru ruského generála Buxhöwdena, který sem dorazil po dlouhém pochodu z Ukrajiny. 19. listopadu 1805, v době, kdy Francouzi obsadili celou oblast jižně od Brna, se ve Šlapanicích nacházel hlavní štáb spojenecké armády. Toho dne se také velitel rakousko-ruské jízdy Jan I. z Lichtenštejna ubytoval na faře. Jako jediný ze všech generálů bude tento kníže bojovat doslova na vlastní půdě. Patřilo mu totiž mimo jiné panství Pozořice. Právě roku 1805 zdědil rodová panství na Moravě, v Rakousku i v Čechách a jen nerad opouštěl svůj zámek ve Valticích, aby se po pádu Vídně ujal vedení zdecimované císařské jízdy. Lichtenštejnovy jednotky se rozložily na polích u Šlapanic. V obci už tenkrát pobývalo plno ruských vojáků. Zabírali všechny ulice, rozdělávali ohně a vařili jídlo, které zabavili místním lidem. „Uloupili mně 2 prasátka, která jsem právě chtěl dát porazit. Vzali si také všechna kuřata, seno, slámu i dříví,“ napsal například do farní kroniky šlapanický farář František Arnošt Franke. Spojenci se ve Šlapanicích příliš neohřáli, dalšího dne ještě před úsvitem odtáhli a vydali se na ústup k Vyškovu. Místní ale neměli žádný čas na odpočinek. V obci se totiž jen vyměnily armády. Jakmile se objevily přední francouzské hlídky, hned žádaly víno, peníze a boty.
Vojáci brali vše
Po získání požadovaných potravin ve Šlapanicích zůstalo jen asi třicet vojáků a dva důstojníci jako místní stráž. Jak dokládá zápis v místní kronice, útrapy však pro Šlapanické zdaleka nekončily: „Za tohoto klidu a pokoje, v němž jsme po několik dní žili, byli jsme náhle vyrušeni v sobotu před první nedělí adventní. Hrůza dostoupila svého vrcholu 1. prosince. Všude plno Francouzů, kteří střechy trhali z domů, rozbíjeli a pálili dveře a vrata, stoly, lože, pluhy, brány, odnášeli seno, slámu, v zahradách pak u stromů uvázali plno koní,“ píše se v kronice. V sobotu 30. listopadu totiž do obce dorazil velitel 4. francouzského sboru Nicolas-Jeane de Dieu Soult a jeho štáb, který zabral faru i scholasterii (dnešní Muzeum Brněnska) a zřídil si tam kancelář. Velitelův pobočník si od místního faráře Frankeho vyžádal veškeré klíče a zabavil potraviny a víno. Ve Šlapanicích a v okolí se těsně před bitvou utábořilo na dvacet tisíc vojáků.
Nové lékařské postupy zachránily desítky životů
V osudný den střetnutí u Slavkova se Šlapanice nacházely ve francouzském týlu, což poskytovalo ideální prostor pro péči o raněné, ale i k držení zajatců. Po bitvě bylo ve šlapanickém kostele drženo asi 400 Rusů. Pro potřeby vojenských lékařů sloužila v obci hned dvě větší stavení – klášterní scholasterie a zámek Blümegenů, kde byly zřízeny vojenské lazarety a obvaziště. Historie zámku spadá do poloviny 18. století, kdy ho vlastnil tehdejší moravský zemský hejtman Jindřich Kajetán von Blümegen. Dnes se zde nachází budova gymnázia. V čase bitvy u Slavkova tady však „panoval“ šéfchirurg císařské gardy Jean Dominique Larrey, který zavedl do ošetřování raněných několik na tu dobu převratných postupů. Třeba požadavek co nejrychlejšího, alespoň základního ošetření. K tomu účelu sloužily pojízdné lazarety na vozech, takzvané létající ambulance. Pro představu - vážnější zranění na bitevním poli do té doby znamenalo mnohdy i dlouhé hodiny bez pomoci. Ranění byli ošetřováni až po odeznění nejtěžších bojů. Ve snaze dostat se do bezpečí se někteří z nich i přes nepředstavitelné bolesti plazili sami pryč z bojiště, často i několik kilometrů. I přes velký nedostatek zdravotnického materiálu a v nevhodných hygienických podmínkách zachránil Larrey se svými podřízenými díky dobře provedeným zásahům desítky životů. Zranění, kteří nebyli schopni převozu, zůstávali v zámeckém lazaretu. Ráno 3. prosince jich tady bylo 190.
Práce chirurga nebyla jednoduchá. K jejich nejčastějším zákrokům patřily amputace končetin, ke kterým se sahalo i při lehčích zraněních, aby se předešlo sněti ze znečištěné rány. Laloková amputace zabrala zkušenému Larreyovi a jeho kolegům neuvěřitelné dvě až čtyři minuty. V době, kdy medicína ještě neznala celkovou anestezii, byla rychlost nutností. Anestezujícího účinku Larrey dosahoval podchlazením rány nebo pomocí opiové tinktury. Nejčastěji však byl operovaný opit. Shodou okolností bylo morfium, další nástroj pro tišení bolesti, poprvé vyrobeno právě v roce 1805. Zoufalý boj ale sváděli lékaři především s epidemiemi infekčních chorob, které se v důsledku špatné hygieny šířily i mezi civilním obyvatelstvem.
Ve Šlapanicích na hrdinství lékařů nezapomněli
Tisíce vojáků, kteří v polích u Šlapanic přišli o život, připomínají boží muka vestavěná do fasády domu v Jiříkovské ulici, kde byli pohřbeni zemřelí ze zámeckého lazaretu. Jejich ostatky byly později uloženy na šlapanickém hřbitově, kde byl na počest padlým v roce 1965 postaven pomník zdobený iniciálou N. Chirurg Larrey i ostatní lékaři se dočkali svého pomníku na křižovatce Riegrovy a Brněnské ulice v roce 2005.
Dominantou města je kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde byly po slavkovské bitvě drženy stovky ruských vojáků. V budově bývalé scholasterie se dnes nachází Muzeum Brněnska, v jehož sbírkách nalezneme například pozůstalostní fond významného českého krajináře Aloise Kalvody. Zajímavostí jsou i dva zrestaurované koněspřežné kočáry pocházející z přelomu 19. a 20. století. V současnosti se v muzeu konají krátkodobé tematické výstavy, které se svým zpracováním snaží oslovit hlavně děti.
