 Rajhradsky klaster.jpg)
Písemné prameny jako zrcadlo času
Na dvou podlažích se představuje celá moravská historie tak, jak je zachycena v písemných a literárních památkách. Určitě vás zaujme interaktivní expozice. Ze zásuvek si sami vytáhnete kopie knih. Jsou zde k vidění jak vzácné staré rukopisy, tak i například spisy vynálezce bleskosvodu Prokopa Diviše. Z novodobých dějin zde nechybí rukopisy představitelů krásné literatury i politiky (V. Nezval, P. Bezruč, T.G. Masaryk atp.).
Nejsilnějším zážitkem je však bezesporu návštěva klášterní knihovny. Vstup do majestátních prostor s krásnými nástropními freskami, bohatou štukovou a zlacenou výzdobou přinutí člověka mimovolně v úžasu zmlknout. Před očima ožijí postavy benediktinských mnichů v dlouhých hábitech, kteří zde s pokorou, pílí a neskutečnou trpělivostí ručně opisovali bohoslužebné knihy na pergamen. Fond knihovny tvoří neuvěřitelných 65 000 svazků. Památník i dnes slouží jako odborné pracoviště studentům, badatelům i zájemcům z řad laické veřejnosti.
Průchod spojeneckých vojsk a úmyslný požár
Podle zápisu rajhradského faráře víme, že před bitvou tří císařů spatřili obyvatelé Rajhradu první vojáky už 17. listopadu. „Toho dne procházela nepřetržitě Rajhradem vojska rakouská a ruská směrem k Brnu a k Tuřanům s takovým spěchem, jako kdyby je Francouzové v patách stíhali,“ napsal farář Petr Seitl. Uvažoval správně. Francouzi se opravdu kvapem blížili. Ustupující Rusové chtěli pochod nepřítele zpomalit, a tak v noci z 18. na 19. listopadu zapálili nový dřevěný most u kláštera přes řeku Svratku. Pod trestem smrti ho místním obyvatelům zakázali hasit. Následujícího dne do Rajhradu opravdu dorazili Francouzi. Po císařské silnici postupoval sbor maršála Murata. Do městečka a ke klášteru odbočil menší oddíl. Když vojáci narazili na zničený most, uložili vrchnosti postavit nový. Se stavbou se začalo okamžitě a v noci byl nový most hotov.
Od Vídně k Rajhradu později dorazil i maršál Davout se svými 15 000 muži. K Rajhradu se Davout dostal večer před bitvou 1. prosince. Jeho vojáci však docházeli z posledních sil ještě v ranních hodinách následujícího dne. Maršál se ubytoval v jídelně kláštera a čekal na zprávy o postupu zbytku jeho jednotek. Nakonec dorazila i Friantova divize jeho sboru, která zvládla 113 kilometrů dlouhý pochod od Vídně přes Mikulov za čtyřicet hodin. Davout byl patrně nejschopnější z Napoleonových maršálů. Absolvoval stejnou válečnou školu v Paříži jako francouzský císař. Vynikal bystrostí, dokázal dobře číst záměry protivníka. Není proto divu, že podle Napoleonova původního plánu měla právě jeho jednotka sehrát významnou úlohu při zadržení útoku spojenecké armády v prostoru Zlatého potoka.
Rajhradský klášter jako provizorní špitál
Po bitvě u Slavkova bylo v klášterním kostele drženo několik set zajatých ruských vojáků. V benediktinském klášteře našlo útočiště také velké množství raněných. „Všecky ložnice rozsáhlé prelatury ozývaly se nářkem raněných. Na jejich rány jsme ani hledět nemohli. Prokazujíce raněným všemožné skutky účinné lásky, nalévali jsme jim oleje a vína,“ popsal hrůzy 2. prosince 1805 rajhradský farář. Ošetřování zpočátku prováděli mniši. Následně je vystřídali vojenští a civilní zdravotníci. Nemocní a ranění v klášteře zůstali až do konce února 1806. Navíc se říká, že někteří z nich na Moravě zůstali nadobro a založili zde své rodiny. Díky tomu se prý na jižní Moravě relativně často vyskytují počeštěná francouzská příjmení jako Bíza, Galet, Foret, Remeš nebo Šalé nebo Mercinery. Nutno ale podotknout, že se pravděpodobně jednalo spíše o ojedinělé případy. Podle francouzského práva by totiž takoví vojáci byli považováni za dezertéry. Z pohledu Rakušanů byl zase každý Francouz nepřítelem. Většina zkomolených a počeštěných francouzských příjmení na jihovýchodní Moravě má původ ještě v dobách před bitvou tří císařů. Zejména na hodonínské panství – do Čejče, Krumvíře a Terezína - přišly zhruba v polovině 18. století desítky francouzských rodin. Povolal je manžel císařovny Marie Terezie František I. Štěpán Lotrinský.Chtěl totiž opuštěné jihomoravské vesničky osídlit svými krajany - kolonisty z východní Francie. Ti se usadili v Čejči a okolí a jejich potomci žijí v regionu dodnes.
Dnes je Rajhrad díky své poloze a dobrému dopravnímu spojení odpočinkovou zónou na jihu Brna. Cyklisté jistě ocení bohatou síť cyklostezek, na své si přijdou i vyznavači pěší turistiky. Okolí městečka je známo mnoha sady, zahradami a vinohrady.
