 Slavkovský zámek.jpg)
Historie stavby se datuje už od 13. století, kdy na místě stála komenda Řádu německých rytířů. Tento řád, který vznikl už v roce 1190 na území bývalého Jeruzalémského království, byl jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Na počátku 15. století se však řád zadlužil a za husitských válek jeho význam značně poklesl. Roku 1509 koupili slavkovské panství včetně okolních vsí Kounicové. Zřejmě za Oldřicha z Kounic vybudovali stavitelé na starších základech renesanční zámek. Nebyl to také nikdo jiný než rod Kouniců, kdo dal podnět k další, barokní přestavbě zámku.
Zámek jako svědek pobytu tří císařů
Před bitvou hostil slavkovský zámek vzácnou návštěvu. Ubytovali se v něm dva ze tří císařů - rakouský František I. a ruský car Alexandr I., kteří přijeli od Bohdalic cestou přes Bučovice. Ani po bitvě zámek nezůstal prázdný. Sám Napoleon do něj nechal přenést svůj hlavní stan. Vedly ho k tomu důvody prestižní i praktické. Když za ním totiž dorazil rakouský kníže Jan I. z Lichtenštejna časně ráno 3. prosince na Starou poštu s nabídkou kapitulace, zmínil se také o tom, že na zámku před bitvou pobývali oba císaři. „O důvod víc,“ pomyslel si Napoleon a ubytoval se v honosné budově i s celým svým doprovodem. Konečně si mohl vydechnout.
Oříšek pro francouzského císaře: Jak nazvat slavnou bitvu?
Napoleon odložil kord a sáhl po peru, aby se chvíli věnoval diplomacii. Jedna z prvních úvah byla ta, jak pojmenovat právě vybojovanou bitvu. Napoleon přemýšlel, jak by měl nazvat bitvu, která probíhala na ploše asi 120 km² nedaleko Prace, Tvarožné, Telnice, Šlapanic a mnoha dalších vesnic. „Na tolika místech najednou? To přece nejde. Musí to být vznešený název!“ pomyslel si zřejmě Napoleon. Po chvíli dumání nejspíš zvolal: „Ano, mám to!“ Třebaže se bojiště rozkládalo spíše před Brnem (bráno z jihovýchodní strany), císař bitvu pojmenoval podle místa svého pobytu, kde se po bitvě nacházel i jeho štáb, jako „bataille d´Austerlitz“, tedy bitvu u Slavkova. Právě tady zazněla slova proklamace, kterou Napoleon pronesl ke svým vojákům. Svůj několikaminutový výstup císař zakončil těmito slovy:
„Vojáci!
Až dokončím vše,
čeho je třeba pro zajištění štěstí
a blaha naší vlasti,
zavedu vás zpět do Francie.
Tam budete předmětem
mé nejlaskavější péče.
Můj národ vás uvítá s radostí.
Postačí, když řeknete:
bojoval jsem u Slavkova,
aby každý řekl:
To je hrdina!“
To byl celý Napoleon. Toto provolání, podobně jako jiná, pronášená při různých příležitostech, svědčí o císařově schopnosti vyburcovat nadšení vojáků. Napoleon vlastně vyhrával své bitvy nadvakrát. Nejdříve na bojišti a pak ve své propagandě, která vždycky jeho válečný úspěch náležitě zveličila. Byla určena i pro domácí publikum, kde byla předčítána na veřejných místech a oznamována z kazatelen. Jsou to vždycky slova jako zvon, jež svědčí o jeho psychologickém mistrovství. Jeko zdroj informací je však brát nemůžeme. Vzletné fráze jsou plné nadsázky, reálné údaje zde můžeme těžko hledat. Francouzský císař zkrátka uměl zařídit, aby jeho vítězství sepsaná na papíře vypadala velkolepě.
Kde byla podepsána smlouva o příměří?
Slavkovský zámek nebyl pouze svědkem odpočinku významných státníků, ale i důležitých historických událostí. Ačkoliv podmínky válečného příměří dohodl Napoleon s rakouským císařem Františkem u Spáleného mlýna nedaleko Násedlovic, podepsání smlouvy o příměří se uskutečnilo až o dva dny později - 6. prosince na zámku ve Slavkově. Došlo k tomu v dnešním Historickém sále, který má zvláštní akustiku. Tehdejší stavitelé totiž chtěli, aby jednotlivé hloučky diskutujících neslyšel někdo cizí, který by mohl poslouchat za dveřmi sálu. Samotný podpis smlouvy se uskutečnil už bez hlav států. Za rakouskou stranu ho obstaral kníže Jan I. z Lichtenštejna a za Francouze vstoupil do dějin bitvy maršál Louis-Alexandre Berthier. Když pohledem přelétl přítomné, v jejich tvářích se zračilo napětí i očekávání. Se šťastným výrazem pak Berthier triumfálně zvedl pero a podepsal smlouvu o příměří, která měla zásadní důsledky. Stanovila demarkační linii, která územně oddělila francouzskou a rakouskou armádu na Moravě a v dalších zemích monarchie. Zároveň přikazovala poraženému Rusku vyklidit rakouské území a zejména pak Moravu a Uhry do patnácti dnů.
Napoleonovo lůžko na zámku není, jiné skvosty ano
Zámek s překrásnou zahradou můžete obdivovat i dnes. Při prohlídce okouzlující budovy se snadno přenesete do napoleonských dob. Dokonce se říká, že v zámecké expozici můžete na vlastní oči vidět postel, ve které Napoleon údajně spal. V tomto případě se ale jedná jen o pověst, která se na pravdě nezakládá. Dochované lůžko je totiž poskládané z několika různých součástí, které pocházejí z 18. a 19. století. Některé z těchto dřevěných částí pochází i z jiných zařízení – například z kazatelny. Ačkoliv na zámku spal francouzský císař v pohodlí odpovídajícím jeho postavení, obecně si na luxus příliš nepotrpěl. Například v noci před bitvou Napoleon na Žuráni na pár hodin ulehl v provizorně zřízené chatrči, kterou mu postavili jeho ženisté. I jindy dával přednost jednoduchému polnímu lůžku před pohodlnou postelí. To pro něj bylo typické – hodně pracoval, ale málo spal, denně zamhouřil oči jen na pár hodin.
Svou návštěvu zámku můžete doplnit o zhlédnutí některé z historických či uměleckých výstav a vernisáží, které zámek pravidelně pořádá. Nejen žáky škol může obohatit prohlídková trasa zámeckého podzemí nebo napoleonská expozice v prvním patře a suterénu, kde je návštěvník proveden obdobím napoleonských válek s důrazem na tažení a válečné události roku 1805. V prvním patře si můžete prohlédnout figuríny vojáků i samotného Napoleona a také řadu originálních historických předmětů – především zbraně, uniformy a vojenskou výstroj. V suterénu se návštěvník pomocí tří scénických představení seznámí s atmosférou před bitvou u Slavkova (ležení vojáků), samotné bitvy (útok francouzských jezdců na ruské pěšáky) i neradostnými chvílemi po bitvě (polní obvaziště). Část prostoru je věnována i novodobým vzpomínkovým rekonstrukcím bitev. Můžete si tady také osahat repliky napoleonských zbraní. Přímo pro školy jsou pořádány i další zajímavé akce spojené s historií zámku.
Do dob napoleonských válek se tady můžete vrátit rovněž díky akci s názvem Napoleonské dny, jež se koná v polovině srpna, vždy v sobotu, která je nejblíže dni Napoleonových narozenin (15. srpna). Slavkov pravidelně ožívá také množstvím koncertů. Zájemci si mohou vybrat z populární, folkové i vážné hudby. Patrně mezi nejvýznamnější akce tohoto druhu patří červnový festival klasické hudby Concentus Moraviae, do kterého je zapojeno třináct moravských měst.
