18 / Slavná kaple a legenda o rybnících

V zajetí zamrzlých rybníků

Krajina pod svahem přechází na jihu a jihozápadě v rozlehlou rovinu, kterou v dobách bitvy pokrývaly dva velké rybníky – Měnínský a Žatčanský. První jmenovaný býval s 514 hektary jednou z největších vodních ploch na Moravě. Od kaple viděl Napoleon daleko na jih a měl pod sebou jako na dlani tři ruské kolony v údolí, které byly ze dvou stran tísněné francouzskými pluky.
Pratecké návrší vybíhá nad Újezdem ve Starou horu. Odpoledne zaplnily celý hřeben výšin tisíce francouzských vojáků. Ke konci bitvy se pouští do stejného sestupu, který ráno podstoupili spojenci. Ti se nyní ocitli v kleštích. Ze severu z výšin se na ně valily masy vojáků – Saint Hilairova a Vandammova divize, dragounská divize Boyého a šest praporů Oudinotových granátníků. Z druhé strany proti nim stál Davout s Friantovou divizí u Telnice a Sokolnic. Ve spojeneckých řadách vypukla panika. Únikový prostor byl značně omezený. Francouzi na ně mohutnou silou doráželi zprava i zleva. Pro ty, kteří měli dost sil a štěstí k ústupu, se otevřela cesta směrem dál na jih.

Trasu však vojákům zkřížila nepříjemná překážka – oba rybníky. Když jde vojákovi o život, nemá příliš čas přemýšlet nad zvoleným řešením. Zvláště, když nemá na výběr. Masa spojeneckých vojáků unikala po úzké hrázi. Zdálo se, že tato situace už nemůže být hrozivější. Ale může. Ústup totiž provází francouzská dělostřelecká palba a po zásahu muničního vozu je cesta po hrázi zablokovaná. Prchajícím jednotkám tedy nezbývá nic jiného než utíkat po zmrzlé hladině Žatčanského rybníka. Tato ústupová cesta je ale velmi riskantní, protože v posledních teplejších dnech před bitvou se vrstva ledu značně ztenčila. Led nápor opravdu nevydržel. Podle francouzské „pobitevní“ propagandy vypadaly následné ztráty na životech v důsledku utonutí opravdu hrozivě. To ale byly značně přehnané formulace. Podle různých dochovaných zdrojů se v něm po vypuštění sice našlo několik děl a desítky mrtvých koní, ale jen dvě těla ruských vojáků. Říká se také, že se led pod ustupujícími vojáky prolomil v důsledku palby francouzských děl od kaple svatého Antonína. I to je přehnané tvrzení, protože se jedná o vzdálenost, která byla mimo dostřel tehdejší francouzské artilerie. V každém případě byl závěr bitvy pro spojence, zejména tedy pro Rusy, kterých byla na tomto úseku bojiště většina, doslova fatální. Kolem rybníků se do bezpečí dokázaly dostat jen ubohé zbytky rusko-rakouské armády. Kdo nebyl zabit, padl do francouzského zajetí. Chvíli po čtvrté hodině padla tma a jako opona ukončila toto dějství napoleonských válek. „Už jsem viděl mnohé prohrané bitvy, ale o takové porážce jsem neměl ani zdání!“ napsal do svých poznámek ruský generál Langeron.Újezd u Brna leží asi 15 km jihovýchodně od Brna a patří mezi nejstarší obce regionu. Kámen z místního lomu na Staré hoře byl použit i na stavbu Mohyly míru. Nad obcí se vyjímá zmiňovaná kaple sv. Antonína Paduánského, která má s Francouzi hodně společného. Podle pověsti tady napoleonští vojáci měli sklad sena. Po slavkovské bitvě kaplička chátrala až byla v roce 1814 zcela zničena a 49 let poté znovu postavena. Na obnově kaple měl podíl i francouzský historik a později prezident 3. francouzské republiky Louis Adolphe Thiers, který Újezd u Brna osobně navštívil. K místu, odkud Napoleon sledoval závěr slavného střetnutí, se můžete vypravit i dnes. Stejnému výhledu, jako měl Napoleon, však bohužel brání porost. Kaple se totiž nachází uprostřed zahrádkářské kolonie. Pokud se ale vydáte kousek západně od odpočívadla, pohled na válečný terén se vám otevře.

Od rybaření k pěstování cukrové řepy

Žatčany jsou nejjižnějším místem slavkovského bojiště. Už jsme se zmiňovali o tom, že je na jihozápadě kdysi obklopovaly dva velké rybníky. Od momentu, kdy se začalo mezi obyvateli šířit, že se v rybnících utopila část spojenecké armády, nešly tamní ryby vůbec na odbyt. Panství vznikaly velké ztráty, a tak byly oba rybníky později vypuštěny. Jejich likvidaci prý uspíšila i Napoleonova kontinentální blokáda, při které se Evropa uzavřela zámořskému zboží, hlavně třtinovému cukru. Bylo potřeba nahradit jeho nedostatek, a právě to byl jeden z impulzů pro rozvoj cukrovarnictví v jihomoravském regionu. Vysušená dna se stala vhodným místem pro pěstování cukrové řepy a pšenice. Někdejší poloha rybníků je v terénu patrná i v současnosti. Pokud se vám zrovna nechce na procházku, vyjeďte si na kole. Po bývalé hrázi vede cyklostezka „Po stopách císaře Napoleona“, která spojuje nejdůležitější body slavkovského bojiště. Je dlouhá přibližně 37 kilometrů a začíná i končí ve Šlapanicích. U Žatčan na hrázi určitě nevynechejte ani bývalý mlýn. V jeho štítu najdete pět zazděných dělových koulí z bitvy. V obci se nachází jeden z nejstarších kostelů na Moravě, jeho původ se datuje do 12. století.