 Stara posta.jpg)
Pošta jako němý svědek hádky Napoleonových maršálů
Ještě před samotnou poradou se prý Napoleonovi podřízení stihli pohádat. Maršál Murat a Soult totiž přesvědčovali maršála Lannese, aby jako nejbližší z Napoleonových velitelů mu poradil ústup. Lannes zpočátku odmítá, nakonec ale podléhá tlaku obou maršálů a píše osobní dopis císaři.
Než jej však dokončí, přijíždí Napoleon na Starou poštu, dopis si přečte a prohlásí: „Maršál Lannes chce ustupovat?“ Soult na to odpovídá: „Čtvrtý sbor, Výsosti, zdvojnásobí své síly.“ Lannesovi se zdá, že z něj Soult dělá zbabělce a chce se jen zalíbit Napoleonovi. V hněvu tedy vybuchuje, nazývá Soulta „bídákem“ a pokračuje se slovy: „Tito dva mě přesvědčili, abych Vám dopis napsal.“ Napoleon si nevšímá ostré hádky, kdy Lannes uráží Soulta, a chce jej tím vyprovokovat k duelu.
Nakonec dá Napoleon Lannesovi za pravdu a vydá rozkaz francouzské armádě k ústupu do předpolí Brna.
Kníže, diplomat a posel míru Jan I. z Lichtenštejna
Mezi spojeneckou armádou nejspíše nebylo muže, jenž by tuto lokalitu znal lépe než velitel spojeného rusko-rakouského jezdectva kníže Jan I. z Lichtenštejna. Tomu totiž celé pozořické panství patřilo. Kromě Jana I. se bitvy zúčastnil i jeho bratranec Mořic z Lichtenštejna. Velel druhé smíšené jízdní brigádě ve sboru generála Buxhöwdena. Na rozdíl od svého příbuzného operoval Mořic na levém spojeneckém křídle. Ani on ale prohru spojenců odvrátit nedokázal. S nabídkou kapitulace poslal rakouský císař František za Napoleonem na Pozořickou poštu právě Jana I. z Lichtenštejna. Ptáte se, proč rakouský císař vybral zrovna jeho? Určitě ne proto, že by jako jediný věděl, kudy se tam jede. Byl vynikajícím diplomatem, kterého jako jednoho z mála rakouských generálů respektoval i Napoleon. Ten dorazil na Pozořickou poštu až po bitvě. Bylo těsně nad ránem, když spokojený císař dolehl na otep slámy a vyčerpáním usnul. Klid ale netrval dlouho. Po chvíli ho začal budit jeho pobočník se slovy: „Přichází kníže Lichtenštejn.“ Napoleon si rakouského diplomata poslechl a přijal jeho kapitulaci. „Vaše Veličenstvo už nemá, co by dobývalo,“ řekl Lichtenštejn. „Bitva je tak úplná, že už k ní nemůžete nic přidat. Ke slávě můžete připojit jedině mír.“
Okolí pošty ukrývá starobylé poklady
Pod samotným objektem pošty se nachází hluboké vinné sklepy. Po bitvě tam prý Francouzi bujaře oslavovali. Hlasitý smích a zpěv občas přerušil výstřel – terčem byly sudy s vínem. Víno teklo proudem, vojáci se v něm údajně doslova koupali.
Na Staré poště i v jejím bezprostředním okolí dnes najdete mnoho příležitostí pro vzpomínku na slavkovské střetnutí. Utrpení koní, nejvěrnějších druhů vojáků z jezdeckých oddílů, připomíná socha v životní velikosti, která zachycuje hřebce zasaženého kulkou do břicha. Ta je k vidění v poli vzadu za areálem pošty nedaleko parkoviště. Po tisících mrtvých koní zůstaly po bitvě na polích stopy – nejčastěji lidé nacházejí podkovy nebo části postroje. Památce dvou rakouských dělostřeleckých baterií, které kryly ústup ruského sboru generála Bagrationa v závěru bitvy, je věnován pomník v blízkosti Staré pošty směrem na Rousínov. Naproti budově pošty je kaplička, kterou nechala postavit ruská šlechtická rodina v upomínku na jejich rodinného příslušníka, jenž v bitvě padl.
Jak chutná dělová koule Santon?
Přímo na Staré poště, která je dnes stylovou restaurací s možností ubytování, okusíte opravdovou atmosféru napoleonských časů. Můžete si třeba předem objednat průvodce v podobě císařského granátníka v dobové uniformě. Na místě pak máte možnost prohlédnout si koňské stáje nebo malé napoleonské muzeum s multimediální expozicí. K vidění jsou rovněž různé nalezené předměty související s bitvou - dělové i puškové koule nebo bajonety. Atmosféru místa můžete vychutnat všemi smysly. Na jídelním lístku restaurace najdete dobroty z české a moravské kuchyně. Okusit tady můžete také speciality, na kterých si pochutnával i samotný Napoleon. Například kuře Marengo, jehož recept pochází od osobního kuchaře francouzského císaře jménem Dunan. Po vítězné bitvě u Marenga dostal kuchař rozkaz uvařit něco výjimečného. Použít však mohl jen to, co měl po ruce. Uvařil skvělou pochoutku, kterou jíme v různých obměnách až dodnes. Další specialitou je dělová koule Santon (masová směs v chlebu) servírovaná s dřevěnou lžící, kterou si můžete na památku odnést jako suvenýr. Tato dvě uvedená jídla nejsou standardně na jídelním lístku, lze si je však předem objednat. Když už jsme u jídla, věděli jste, že o rozvoj polévkových polotovarů a vůbec o rozšíření nabídky francouzské kuchyně se zasloužili dva Napoleonovi současníci - francouzští chemik a půdoznalec Louis Proust a pěstitel Antoine-Augustin Parmentier? Vývar odpařili do konzistence sirupu, nalili jej do formiček, nechali jej zrosolovatět a pak vysušit. Takto vzniklé kostky se pak rozpouštěly ve vařící vodě a používaly zejména v lodních a vojenských kuchyních.
Stejně jako Napoleon může na Staré poště přenocovat kdokoliv. K lenošení, ale i pro aktivní odpočinek se nabízí výlet na přírodní koupaliště do nedalekých Kovalovic. V obci si můžete prohlédnout i historické budovy, které náležely k panství Lichtenštejnů. Bývalý panský dvůr, tvrz a věznice ale s uplynulými léty změnily svůj účel. Po rekonstrukci a dostavbě slouží jako kulturní dům, obecní úřad, knihovna, ale také jako restaurace.
