 U Drnholce.jpg)
Francouzská a rakouská armáda opět míří na Moravu
Už víte, že po bitvě u Slavkova klid zbraní mezi Rakušany a Francouzi dlouho nevydržel. Znovu se do křížku dostali necelé čtyři roky poté. Rakušané vedeni arcivévodou Karlem Ludvíkem Rakouským nejprve vítězí na domácí půdě 19. a 20. května 1809 v bitvě u Aspern a Esslingu nedaleko Vídně, následně se ale musí před Napoleonem sklonit po porážce u Wagramu ve dnech 5. a 6. července téhož roku. Arcivévoda Karel vynikal osobní statečností a do historie se navždy zapsal jako první, kdo v boji Napoleona přemohl. I přes wagramský neúspěch nebyla Karlova armáda zcela poražena, nechyběly jí zásoby ani válečný materiál a byla tedy schopná v bojích pokračovat. Jako před lety se Rakušané stáhli na Moravu, ale až k Brnu se tentokrát nedostali. Ostatně to ani neměli v úmyslu. Vojska chtěl Karel zformovat až v Čechách, kam zamýšlel dojít přes Znojmo, Moravské Budějovice a Jihlavu.
Všechny rakouské sbory vyjma jediného postupují takzvanou znojemskou silnicí k Hollabrunu a Znojmu. Pouze kníže Rosenberg, rodák z Grazu, má jinou úlohu. Provádí zastírací manévr, který má svést Francouze ze stopy a umožnit klidný ústup zbytku rakouské armády. 4. sbor, kterému Rosenberg velel, se jako jediný vydal jinudy – směrem na rakouskou obec Laa a následně na moravský Mušov. Francouzská armáda zpočátku opravdu podlehla této taktice a nevystihla směr ústupu nepřítele. Za Rakušany Napoleon vysílá sbory maršálů Marmonta a Massény. Marmonta směrem k Laa a Massénu po znojemské silnici. Jednalo se však jen o „tykadla“, která měla zjistit podrobnosti o tom, kudy nepřítel ustupuje. Na základě získaných informací od nich by Napoleon tím směrem vyslal své hlavní síly.
Mohlo by vás zajímat, že Marmont byl maršálem jmenován po bitvě u Znojma a to přímo na znojemském bojišti nad obcí Dobšice v Napoleonově polním stanu. Šlo o vzdělaného muže a statečného vojáka, který však prý nebyl úplně schopným vojenským stratégem. To maršál Masséna neměl vzdělání žádné. Přesto z řadového poddůstojníka to dotáhl na maršála přibližně za 10 let. Vojenskými schopnostmi vynikal, jeho negativní vlastností ale údajně byla nadměrná touha po penězích.
Radeckého věštba a střety cestou na bojiště
Zadní voj Rosenbergova 4. sboru tvořila divize polního podmaršála Radeckého, který byl připraven odrážet případný francouzský útok. Radecký byl původem český šlechtic. Studoval v Brně na rytířské akademii, tedy internátu, kde se školili mladí šlechtici, budoucí úředníci a diplomaté. Postupně se vypracoval až na jednoho z nejrespektovanějších vojevůdců 19. století. Koluje o něm pověst, že si v 18 letech nechal věštit z ruky od staré cikánky. „Čeká tě skvělá vojenská kariéra, mladíče. Smrt tě ale zastihne jinde než na bojišti,“ pravila údajně stařena. A jak řekla, tak se stalo. Radecký zemřel ve věku úctyhodných 91 let. Uklouzl na navoskované podlaze v pokoji své rezidence v Miláně. Zlomil si krček stehenní kosti a následkům zranění podlehl.
Ale teď už zpátky k bitvě, ke které se schyluje u Znojma. Radeckého zadní voj se po celý den snaží zmást hlídky Marmontova 11. sboru a naznačuje jim klamný směr ústupu hlavních sil na Brno. Vojáci z nepřátelských stran se ale nesledovali jen z povzdálí. Došlo i na řinčení zbraní. Radecký se s pěchotou opevnil právě u Drnholce, kde se odehrály tuhé boje.
Náhodně prozrazené plány
K tomu, že se armády nakonec střetly u Znojma, vedly i různé náhody. Například díky jedné nevydařené jezdecké operaci Rakušanů nakonec Francouzi přece jen zjistili, kam míří valná část rakouské armády. Rakouský kníže Rosenberg totiž vyslal na průzkum část svého jezdectva ve směru na Dyjákovice, které leží západně od Drnholce, asi na půl cesty do Znojma. Za nimi se vydali francouzští zvědi. Ti se ale dostali ještě dál na západ a díky tomu narazili na rakouské sbory ustupující na Znojmo. Maršál Marmont okamžitě posílá do hlavního štábu kurýra a sám míří do Dyjákovic, kde intenzívně vyhledává rakouský zadní voj. Cesta z Drnholce do Znojma ale pro Marmonta nebyla úplně bezstarostná. Prý měl velké potíže s organizováním svého sboru. Naprostá většina vojáků se totiž ve vinorodém kraji zpila „jak zákon káže“ a rázný pochod se proměnil v ploužení.
Od francouzských vojáků neměl Drnholec klidu ani po bitvě u Znojma. Čtyři francouzské pluky si totiž kousek odtud, směrem na Brod nad Dyjí, na kopci Layerberg zřídily vojenský tábor. A právě všechny obce drnholeckého panství jim musely dodat určené množství obilí a vína. To ale nebylo všechno. V obecních hostincích Francouzi pili víno zdarma. Náklady na jejich tříměsíční pobyt by v přepočtu na dnešní koruny šly do milionů. Jen vína vypili neuvěřitelných 170 000 litrů. V říjnu roku 1809 dostal kopec Layerberg nový vzhled. Na počest Napoleona na něm totiž nechal velitel tábora vystavit mramorový pomník. Několik let po odchodu Francouzů byl pomník rozebrán a uložen do kůlny drnholeckého zámku. Odtud byl později odvezen do depozitáře Moravského zemského muzea v Brně.
Drnholec patří mezi atraktivity jižní Moravy i v současné době. Již zdáli se nad obcí zvedá silueta budovy zámku, který stojí v místech někdejšího středověkého hradu z 13. století. Stejně jako ostatní památky i zámek měl od 14. století v držení rod Lichtenštejnů. Lichtenštejnové byli vlastníky drnholeckého panství ještě zhruba dvě století do doby, než se jeho novým majitelem stal Kryštof z Tiefenbachu. Kromě renesančního zámku můžete v obci navštívit také faru, která patří k nejstaršímu raně gotickému základu městečka, nebo kostel Nejsvětější Trojice z 18. století. Jedinečnou pastvou pro všechny smysly je pohled do okolí na nedaleké viniční tratě nebo ochutnávka vinného moku z místních vinných sklípků. Návštěvníci mohou relaxovat také aktivně v okolí Nových Mlýnů, které tvoří tři vodní nádrže vybudované na řece Dyji při severní hranici Pálavy.
