 Mistodrzitelsky palac.jpg)
Palác hostil významné osobnosti
Jedním z významných členů hlavního štábu, ubytovaných v paláci, byl také maršál Mortier. Kdyby Mortier pokračoval v řemesle svého otce, mohl být bohatým obchodníkem se suknem. On si ale zvolil jinou dráhu. Dal se do služeb francouzské revoluce a následně vstoupil do armády. Věrně pak sloužil i Napoleonovi. Vynikal schopnostmi i vzhledem. Se svou výškou 195 cm se stal nejvyšším z Napoleonových maršálů. V armádě si pak vysloužil přezdívku Grand Mortier – Velký moždíř. Mimochodem, opačný problém s výškou měl seržant Coignet. Ten se stal granátníkem císařské gardy, i přestože neměřil požadovaných 173 cm. Podařilo se mu to díky menšímu podvodu, když si při procházení vojenskou mírou zasunul do punčoch pod chodidla balíček karet.
Napoleonova armáda se předváděla v plné parádě
Ani po první noci strávené v Místodržitelském paláci Napoleon nešetřil rozkazy. Odpoledne se rozhodl uspořádat přehlídku celého vojska právě před Zemským domem (dnešní Moravské náměstí). Ta se pak konala den co den až do přesunu armády k bojišti. Tak se tu Brňanům předvedla La Grande Armée neboli Velká armáda, jak se Napoleonovo vojsko složené ze sedmi armádních sborů samo nazývalo. Každá divize byla samostatnou operační jednotkou, ve které vojáci používali všechny druhy zbraní. Zvláštní část armády tvořila císařská garda, která spadala pod přímé císařovo velení a tvořila jeho stálý doprovod. Když lidé uviděli vojáka v nablýskané uniformě, vytušili, že jde o příslušníka císařské gardy. Byla to nejvybranější složka francouzského vojska. Disponovala všemi tehdy známými druhy zbraní - pěchotou, jezdectvem i dělostřelectvem. Byli to vojáci, kteří už prošli řadou bitev. Kromě zdobných uniforem měli i jistá privilegia. Dostávali lepší stravu, bydleli blízko hlavního stanu a co víc, řadu z nich Napoleon osobně znal. Nejen exotickým zjevem, ale i jezdeckým uměním vynikali v Napoleonově armádě takzvaní mameluci. Tito afričtí vojáci se do vojska nechali najmout během Napoleonova tažení do Egypta. Byli rychlí jako blesk a svými zakřivenými šavlemi uměli zacházet tak obratně, že jedním máchnutím dokázali useknout nepříteli hlavu. Kromě mameluků patřili mezi francouzské sbory také další cizinci, dokonce i několik mladíků z Moravy.
Například v Doubravníku vzpomínají na jednu historku z té doby. Při pobytu Francouzů v kraji u sebe rodina Slezáků ubytovala jednoho francouzského důstojníka. Když odcházel, rozloučil se s rychtářem slovy: „Tak s pánembohem, strýčku!“ Udivený výraz rychtáře mluvil za vše. Nechápal totiž, jak je možné, že voják umí tak dobře česky. Pod peřinou ve svém pokoji navíc důstojník nechal v pytlíku zlaťáky. Slezákovi se polekali. Aby je Francouzi nepodezřívali, že peníze ukradli, důstojníka ihned dohonili. Jaké ale bylo jejich překvapení, když důstojník přiznal, že je Filip Slezák. Šlo o jejich příbuzného, kterého kdysi drábi odvedli na vojnu! Buďme upřímní, bojovat za rakouského císaře pána se českým a moravským hochům příliš nechtělo. Vojenská služba jim naháněla strach, protože trvala celou věčnost. Od roku 1802 se situace mírně zlepšila. Vojáci byli verbováni už jen na „pouhých“ sedm až čtrnáct let. Zmiňovaný Filip Slezák pravděpodobně později přeběhl k Napoleonovi a když se vrátil do Doubravníku, nemohl se prozradit, aby se nedostal do maléru jako rakouský dezertér.
Vzpomínka na Francouze i Švédy
Napoleon v Místodržitelském paláci pobýval dokonce dvakrát. Jak už víte, poprvé to bylo v roce 1805 v souvislosti s bitvou u Slavkova. Potom se francouzský císař do paláce vrátil ještě v roce 1809, kdy na moravském území proběhla bitva u Znojma. Obě Napoleonovy návštěvy vám dnes připomene bronzová pamětní deska s císařským orlem a portrétem slavného vojevůdce umístěná přímo na zdi paláce.
O tom, že Napoleonovo vojsko nebylo jedinou velkou cizí armádou, která přitáhla až k Brnu, vás zase přesvědčí bronzový model z roku 1645, který ukazuje město v době obléhání Švédy. Ten se nachází na Moravském náměstí přímo naproti budově Místodržitelského paláce. Švédský generál Torstenson se svou armádou čítající 28 000 mužů měl však těžší úlohu než jeho francouzský kolega o 160 let později. O Brno totiž musel bojovat. I když proti obrovské švédské přesile stálo jen asi 1500 obránců. Celých 112 dnů se Švédové snažili město dobýt. Moravskou metropoli ale nikdy nepokořili. Velký podíl na tom měl velitel brněnské obrany a skvělý vojenský taktik Raduit de Souches. Shodou náhod také Francouz, ale ve službách Habsburků.
Sláva místodržitelského paláce není jen minulostí. Budova je nyní součástí Moravské galerie, která zde prezentuje výtvarnou kulturu v evropském kontextu. Najdete zde stálou expozici „Umění od gotiky po 19. století – Pohled Medúsy“. Název expozice je inspirován obrazem Petra Pavla Rubense“ Hlava Medúsy“, který patří k nejvzácnějším dílům ve sbírkách Moravské galerie.
